Posečená tráva, shrabané listí, piliny, podestýlka z chovu domácích zvířat či zbytky z kuchyně. Všechny mají něco společného. Jsou příliš hodnotné na to, aby končily na komunální skládce, kde se přemění na kontaminovaný odpad zatěžující přírodu.
S trochou šikovnosti je můžete přeměnit na hodnotné hnojivo, které zlepší kvalitu půdy na zahrádce a dodá živiny letničkám v nádobách na vašem balkoně či terase.
Nastýlání udrží v půdě vláhu
Není jednoduššího způsobu pro udržení vláhy v půdě než zajistit její dokonalé pokrytí. Příroda to řeší hustým zeleným porostem, v našich zahrádkách to ovšem vypadá úplně jinak.
Plodiny sázíme do řádků, potlačujeme růst plevelů a nahou půdu vystavujeme slunečním paprskům. Záchranou je nastýlání materiály, které udrží vodu v půdě a vzhled zahrádky nezmění.
Připravíte si je z trávníku či shrabaného listí obyčejnou sekačkou. Rotující nůž rozbije rostlinnou hmotu na jemné částečky, které po vysušení na slunci lze skladovat v pytlích či objemných nádobách téměř neomezeně. Pokud suchou rostlinnou drť umístíte mezi záhony, zpomalíte tak odpařování vody a přispějete k vrácení živin zpět do půdy. Předem vysušená tráva nekvasí, nezapáchá a stačí centimetrová vrstva k tomu, abyste výrazně snížili spotřebu vody při zalévání. Výhodou je, že jemná struktura mulče vám podzimní rýčování nezkomplikuje a překážkou není ani jeho použití v květináčích a ostatních pěstitelských nádobách.
Stejným způsobem lze použít i starou slámu a seno nízké kvality nařezané nakrátko hospodářskou řezačkou.
Silo, které vyrábí hnojivo
Plevel, skořápky z vajíček, podestýlka hospodářských zvířat, piliny, dřevěná štěpka, kůra stromů a další materiály z domácnosti a dvora jsou pro nastýlání záhonu v zahradě příliš velké. Uškodily by nejen pěstovaným plodinám, ale narušily by také rovnováhu živin v půdě.
Potřebujeme služby mikroorganismů, hmyzu a červů, abychom je přeměnili na organický materiál vysoké kvality. Použití kompostovacího síla, plastového rychlokompostéru či bubnového kompostéru je tou správnou cestou.
Všechny mají za úkol vytvořit prostředí, které je ideální pro rozmnožování aerobních bakterií. Ty rozruší strukturu bioodpadů a přemění složité formy živin na takové, které dokážou rostliny okamžitě spotřebovat.
Hmota zraje tři měsíce
Při zakládání kompostu platí pravidlo, že je třeba dosáhnout rovnováhy mezi dusíkatými a uhlíkatými materiály, ke kterým je třeba zajistit přístup kyslíku a vody tak, aby došlo k rychlému rozmnožování kompostových bakterií. To se projeví rychlým zahřátím biomasy, které je doprovázeno silným stoupáním horké páry. Vysoká teplota zabije patogenní organismy, deaktivuje semena plevelů a naruší strukturu odpadů tak, aby bakterie mohly pronikat hlouběji.
Při pravidelném provzdušňování trvá přibližně tři měsíce, než se hmota změní na studený, zralý kompost s vůní lesa, který se stal domovem pro žížaly. Proto je výhodné, jsou-li v zahradě kompostéry dva. V jednom dozrává studený kompost a ve druhém se paří čerstvý odpad.
Pokud se aktivní kompostování při pasivním přístupu zvrhne na hromadění bioodpadu v síle, potrvá několik let, než se hmota přemění na kompost. Při studeném kompostování zabezpečují rozklad hmoty kvasinky, které pracují pomalu a se zápachem.
Kompostový čaj
Zralý kompost lze v průběhu roku používat k nastýlání záhonu v zahradě, stejně dobře jej lze použít i k zapravení do půdy při jejím obrábění.
S letničkami v květináčích je to ovšem horší. Jak dostat živiny k jejich kořenům, aniž bychom je museli během sezóny přesazovat do nového substrátu obohaceného o kompost? Řešením je kompostový čaj.
Jedná se o výluh ze zralého kompostu, který je bohatý na živiny a mikroorganismy. Připravíte jej jednoduše. Štědrou dávku kompostu zalijete studenou vodou a necháte několik hodin louhovat. Po scezení ji využijete na zálivku nebo pro hnojení postřikem na list. Výhodou je rychlé absorbování rostlinou a možnost využití všude tam, kde jste ještě před časem upřednostňovali hnojiva rozpustná ve vodě.
Kam s kuchyňskými odpadky?
Při pomalém, studeném kompostování lze kuchyňské odpadky ukládat přímo do kompostovacího síla. Mnohem výhodnější je však využít vemrikompostér, ve kterém se o rozložení materiálu nepostarají bakterie, ale chovný kmen žížal. Ten lze zakoupit u specializovaných prodejců. Nejčastěji jde o rychle se množící žížaly kalifornské. Pokud máte trochu trpělivosti, při překopávání kompostu si můžete svůj kmen založit iz žížal kompostových.
Vermikompostér je systém do sebe zasunutých nádob, které jsou přestupné díky děrovanému dnu. Ta nejspodnější zachycuje nadbytečnou vodu, pro kterou je typický vysoký obsah živin. Po zředění ji lze použít k přihnojování.
První z děrovaných nádob se využívá pro založení chovu. Po naplnění vyzrálým kompostem, kokosovým vláknem, neutrální rašelinou nebo jiným vhodným materiálem se osídlí kolonií žížal, které ve vlhkém materiálu najdou vhodné útočiště. Na něj se následně vrství kuchyňské odpadky a zbytky pokrmů, které poslouží žížalám jako potrava. Přidávat je třeba postupně tak, aby jejich množství odpovídalo síle chovného kmene.
Pokud se první z nádob zaplní materiálem, vrstvit lze směrem nahoru další, do kterých si žížaly najdou cestu přes děrované dno. Postupně se přesouvají ze stráveného materiálu směrem vzhůru, takže zatímco vrchní nádoby jsou pracovní a plné života, v těch spodních se nachází zpracovaný kompost. Ten lze využít k přihnojování.
Jak vyrobit kompost
Pro nastartování kompostovacího procesu je třeba přibližně tři kolečka materiálu, který bude kombinovat čerstvě posekanou zapařenou trávu, plevel, králičí hnůj či slepičí trus se slámou, dřevěnou štěpkou nebo pilinami. Zatímco zelená hmota a hnůj dodají dostatek dusíku, sláma, štěpka a listí budou zdrojem uhlíku.
Dobře promíchaný materiál je třeba pokropit vodou tak, aby pronikla do struktury suchých odpadů. Při kontaktu se zemí se v kompostéru začnou bakterie aktivovat bez jakékoli pomoci. Již během 24 hodin musí být zřejmé, že masa se zahřívá.
Při každém přidávání nového materiálu je výhodné spoustu provzdušnit vidlemi a promíchat, protože přítomnost kyslíku je klíčová.
